EMOČNÍ VLIV NA PARTNERSKÝ ŽIVOT KDYŽ ŽENA NEŘÍDÍ AUTO

Mohlo by se na první pohled zdát, že následující řádky jsou zbytečné čtení. Proto se pohodlně usaďte, vezměte si čaj nebo kávu a pojďte se mnou projít myšlenky, které se s vámi chystám sdílet. 

Když žena neřídí auto, může to mít mnohem hlubší vliv na její partnerský život, než by se mohlo jen tak zdát. Mnohé ženy si tento problém nosí v sobě jako velmi tichou zátěž, jako závažíčko, které ale není vidět, zato se promítá do jejich sebevědomí, vztahů s partnerem a dokonce i do rodinného života. Taková zátěž časem může přerůst v neshody, frustrace a nepochopení. 

Neviditelný zdroj napětí: strach a neschopnost řídit

Pro ženy, které se bojí řídit auto nebo se nikdy neodhodlaly usednout po autoškole za volant může být pocit závislosti na partnerovi silně frustrující. Ano, jsou ženy, kterým takový stav závislosti na partnerovi, který řídí, vyhovuje, a to především proto, že nemusí mít žádnou zodpovědnost za auto a věci kolem něj. Nicméně ženy, které neřídí, se často cítí méně soběstačné, svobodné a méně rovnocenné v rámci partnerského vztahu. Tato vnitřní nejistota může způsobit, že žena začne pochybovat o svých schopnostech zvládat každodenní výzvy, což často vede k tomu, že cítí méněcenná a naprosto nesebevědomá nejen za volantem, ale nakonec i v dalších oblastech života. 

Zároveň se v partnerském vztahu mohou hromadit neshody ohledně logistiky rodinného života. Kdo vyzvedne děti z kroužku? Kdo zajistí nákup, když partner není doma? Tyto každodenní povinnosti se stávají najednou komplikovanějšími, když je žena závisla na tom, že ji partner musí všude vozit. A nejen ji, ale i děti a třeba i partnerčiny rodiče atp. Nezřídka dochází ke konfliktům kdy muž cítí zodpovědnost nejen za své vlastní povinnosti, ale také za ty, které by mohla plnit žena, pokud by řídila. 

Emoční zátěž a její dopady na partnerský vztah

Největší problém není vždy samotný fakt, že žena neřídí, ale samotná emocionální zátěž, kterou tento stav přináší. Frustrace, neschopnost a pocit závislosti mohou společně vést k tomu, že žena ztrácí důvěru v sebe samu a může sebe vnitřně přesvědčovat, že takový stav je vlastně normální a je v pořádku. Tato ztráta sebevědomí se může promítnout i do celkového vnímání partnerského vztahu. Není to jen o té samé činnosti, ale v rámci emoční zátěže cítí, že vůči svému partnerovi není rovnocenná, připadá si méně schopná přispívat do rodiny v rámci řešení logistiky a když to všechno dáme dohromady, může žena pociťovat celkovou vlastní nedostatečnost.

Když nemůže být žena mobilní a nezvládá běžné úkoly jako je vyzvedávání dětí nebo samostatné řízení na rodinné výlety, nákupy atp., může to vést ke vzniku nevyřčeného napětí ve vztahu. Často si oba partneři přejí, aby to bylo jinak, ale nedaří se jim najít cestu k řešení. Tato frustrace může postupně přerůstat v hádky a odcizení, což ovlivňuje nejen jejich vztah, ale i jejich celkový každodenní všední život. Nemusí to být o tom, že muž nemá pochopení, že jeho přístup k řízení je odlišný, i muži umí pochopit ženu v této oblasti. Dnes již není výsostnou výsadou mužů, že řídí auto. Dnešní doba si mnohdy vyžaduje i techničtější dovednosti žen, kam můžeme řízení auta určitě zařadit. 

Změna začíná uvnitř aneb cesta k vnitřnímu klidu

Mnohé ženy, které se bojí řídit nebo mají jakýkoli problém kolem řízení auta, mají pocit, že by tento problém rády vyřešily, ale také se bojí často převzít zodpovědnost za tento krok. Některé mají pocit, že by tím přišly o péči, kterou díky tomu, že nemusí řídit, mají od partnera. Jiné mohou mít pocit, že jim přibydou povinnosti v rámci vztahu či rodiny. Další zase mohou pociťovat tíhu problémů, které vlastnění auta nebo jeho řízení přináší. 

Nicméně i toto vše má řešení. Změna začíná uvnitř nás. Pokud sama žena neudělá první krok, situace se nezmění. Může si stěžovat jak chce, může z toho všeho být smutná, nesvá… ale dokud neudělá první krok, situaci ani trošku nezmění. Může si to přát, může o tom snít, může manifestovat, kvantovat, může cokoli, ale bez odhodlání, bez aspoň maličké motivace převzít tu zodpovědnost a skutečně něco udělat, zůstane vše při starém. 

Jedním z prvních kroků k tomu, aby žena překonala své obavy z řízení, je například setkání se mnou, kde si můžeme popovídat o tom, co ji trápí, jak ji její situace ovlivňuje, jak může svou situaci změnit, a jak o své situaci a o sobě samé přemýšlet. Nastavení mysli na to, že je skvělá řidička je zásadní. Během setkávání se ženy učí budovat své sebevědomí, rozpouští své obavy a strachy a učí se přistupovat k řízení auta s klidem, motivací a odvahou. Praxe v provozu je velmi důležitou součástí, ale pokud bude žena stále v přesvědčení své neschopnosti a se svými strachy, pak ta praxe za moc stát nebude, a bude se jí velmi aktivně vyhýbat. 

Důležité je uvědomit si, co opravdu chci a také to, že se nic nezmění jen tak samo od sebe. Vše je proces a i neřízení a řízení je proces, který vyžaduje čas a trpělivost, a každá žena má schopnost tento krok udělat. A právě zde přichází role koučinku, mentoringu, terapií, setkávání a kombinací různých technik s praxí, které mohou být pro ženu klíčové. Pomáhají jí vytvořit nové myšlenkové vzorce, opustit ty staré a krok za krokem se stát samostatnou a sebevědomou řidičkou. 

Příběh Ivany, se kterou jsem měla tu čest spolupracovat:

„Dříve by mě nenapadlo, že svou situaci s neřízením úplně sama nezvládnu. Ale pak jsem se rozhodla, že musím a chci hlavně kvůli sobě. Když jsme se s Bohďou poprvé setkaly na konzultaci, byla jsem opravdu zoufalá. Od získání řidičáku jsem skoro neřídila, ze začátku možná 5x a pak nic. V mé zoufalosti se vše dohromady mísilo. Nejen, že jsem se bála řídit auto, ale začalo to negativně ovlivňovat i můj vztah s manželem. Nejdřív mu to tolik nevadilo, nebyly děti, já si poradila jinak. Asi to znáte.. sledujete jízdní řády a modlíte se, abyste všechno stihli a vše na sebe dobře navazovalo. Ale pak jsme se začali hádat kvůli každé drobnosti, a to hlavně kvůli tomu, že jsem nebyla schopná přebrat některé rodinné povinnosti, které byly závislé na řízení auta a zařizování, kde bylo potřeba, a to vše bylo právě na manželovi. Prostoupil mě pocit, že jsem k ničemu. Pocity méněcennosti, pocity zoufalství, prostě jsem se cítila najednou totálně nemožná. Že jsem jako manželka a do určité míry i jako matka, selhala. Díky setkáváním s Bohďou se vše začalo měnit. Já se měnila a mé okolí spolu se mnou. Musím se přiznat, že když jsem si to uvědomila, tak mě to nejprve trošku vyděsilo, ale pak mě to začalo bavit. Všechny ty změny. Začalo to pomaličku. 
První krok byl pro mě nejtěžší. Přiznat si, že tuto dovednost chci ovládnout, chci to opravdu já sama a jsem toho schopná, ale potřebuji odvahu a podporu. S mužem jsem se dohodla, že s ním budu trénovat, až si budu jistější. Podpořil mě a vůbec nic nenamítal na to, že se budu vzdělávat u někoho jiného, než u něj. Na každém setkání jsem posilovala svou sebedůvěru, motivaci a postupně jsem začala řízení vnímat jako pozitivní činnost a začala jsem se cítit dobře nejen za volantem, ale i ve vztahu. Vlastně jsem se osobnostně posunula úplně jinam. Muž viděl, že svou situaci aktivně řeším, a i když vím, že mě potají sledoval u auta, nikdy nic neřekl. Žádné rýpnutí, vůbec nic. Když jsem sama chtěla mluvit nebo sdílet, naslouchal, ale jinak sám od sebe se nevyptával a nechal to opravdu jen na mně. Snad proto, abych v rámci své citlivosti ze záměrů neustoupila. Jsem za něj nesmírně ráda. Přestali jsme se hádat a byla jsem pomalu v řízení auta aktivnější. To, že jsem začala řídit, mi velmi pomohlo při domácnosti a s dětmi. Ale pomohlo to i při naší partnerské rovnováze, kdy si můj muž mohl dát s přáteli skleničku nebo si dát pivo a já nás později večer v menším provozu odvezla domů. Stejně tak na rodinných návštěvách. 
Je to opravdu krásný pocit, že vím, že jsem investovala do svého života. Jsem svobodnější, už nemusím koukat na jízdní řády a být závislá na MHD nebo manželovi. Děkuji za podporu, motivaci a trpělivost jak Bohdaně, tak svému muži.”

Pokud se cítíte ztracené a nevíte, jak zvládat svůj strach z řízení auta, věřte, že cesta opravdu existuje. První krok je vždycky nejtěžší, ale s pomocí odborníka, konzultací, vedení a v kombinaci s praxí můžete překonávat své obavy a stát se tak sebevědomou řidičkou. 

Nejde jen o řízení, ale také o váš vlastní pocit soběstačnosti, rovnováhy, pocit svobody a rovnocennosti v partnerském vztahu. Tento krok vám může přinést mnoho benefitů a ty ovlivní nejen vaše řízení, váš vztah k řízení, k autu, sobě samé, ale spoustu dalších úrovní a směrů vašeho života.