Řízení vozidla v běžném životě zařazujeme mezi tzv. hard skills. Protože jste absolvovaly autoškolu, zvládly zkoušky na úřadě, získaly jste řidičský průkaz a znalosti pravidel silničního provozu, máte tuto životní zkušenost podpořenou i praxí a vzděláním. V tomto významu je řízení vozidla technická zdatnost a dovednost.
Proč je neustálé vzdělávání i v této oblasti potřeba? Svět kolem nás se zrychluje, někdo může vnímat provoz jako více nebezpečný obzvlášť ve velkých městech a ve špičce. Zvedá se i nervozita, spěch a to jsou faktory, které ovlivňují úsudek každého z nás, který cestuje ve svém autě na místě šoféra.
A proto je dobré si některé znalosti ze silničního provozu připomínat, sdílet a bavit se o zkušenostech z provozu, ale také vzdělávat se i jako osobnost řidiče, zjišťovat si i lehčí servisní věci kolem svého vozu… a takhle je toho ještě víc…
A co když můžeme řízení vozidla zařadit i do tzv. soft skills? A vlastně je to vůbec možné? Řízení vozidla prostě je technická zdatnost, je podmíněná kurzem s praxí a závěrečnou zkouškou. Sice nemáte certifikát, ale dostanete růžovou kartičku a zařadí vás do registru řidičů.
Za mě ano. Dle mého názoru může být řízení vozidla i měkká dovednost. A proč? Protože auto se neřídí samo. Řízení auta je činnost, kterou může zvládnout každý. Ale řídit ho opravdu dobře, být zodpovědný, ohleduplný a v plné přítomnosti ve své roli, to už je měkká dovednost. Při řízení vozidla jde o to, jaké máme návyky jako šoféři, jaké máme vlastnosti a vnímání provozu kolem sebe, jak vnímáme zodpovědnost, kterou za volantem máme. A i tyto vlastnosti a vnímání jdou právě ruku v ruce s tou růžovou kartičkou, která vás ze zákona opravňuje k řízení motorových vozidel, jejichž skupinami jste držitelkami. A tyto měkké dovednosti v oblasti řízení je možné stále rozvíjet.
Jako řidičky se za volantem potřebujete spolehnout na své dovednosti, kritické myšlení, předvídat, být ohleduplné, pozorné, přizpůsobit se často dopravní situaci, mnohdy se i v provozu učíte trpělivosti, poznáváte i své emoce jako strach, vztek, radost, rozvernost… ale také si můžete všimnou monotónnosti, že jedete tzv. na autopilota… a tohle všechno se vzájemně doplňuje.