Ráda tě poznávám, já jsem Bohdana

Přátelé mi říkají Bohďa

O mně

„Cesta je cíl.“ Pojďme společně do světa řízení vnést více uvědomění a zodpovědnosti.

Auto je nástrojem, který nám pomůže pohnout se pohodlně k plánovanému cíli i přes další dílčí cíle. Čím dál víc si všímám mezi řidiči netrpělivosti a dalších emočních projevů, přímo či nepřímo ovlivňující řidiče.

Přijměme auto jako skvělý prostředek, jako technicky výborného plechového kamaráda, nápomocného těchto cílů dosáhnout. Auta se není nutné jakkoli obávat. Buďme s ním za dobře. Pojďme se zaměřit na to, abychom my sami byli v autě a s autem bezpeční nejen sobě, ale i svému okolí.

Proč uvědomění?

Protože jsem si za volantem užila už hodně a čím dál víc si uvědomuji, jak někteří řidiči přistupují k autu a k řízení. Sama jsem byla svědkem různých situací (nepřímo) a každou, se kterou jsem se setkala přímo, jsem zatím zvládla, ať už to byla menší, nebo větší nehoda případně více než šesti hodinová jízda po tankodromu z Brna do Prahy víc jak 6 hodin. Při každé takové situaci si uvědomíme, že bezpečnost a zodpovědnost musí být vždy na prvním místě. To ale neznamená, že jakmile si uvědomíme důležitost bezpečnosti, tak s tím musíme přijmout i nějaké obavy. Naopak je třeba přijmout onu zodpovědnost za sebe a své chování, jakožto řidiče.

A proč zodpovědnost?

Protože jsem nezapomněla, že jsem se kdysi také učila a dobře si pamatuji, jaké pocity a emoce mě provázely nejen v autoškole, při zkouškách, ale i při první jízdě se spolujezdcem a také při první samostatné jízdě, kdy jsem najednou seděla v autě úplně sama a musela jsem o to víc dávat pozor, co se kolem mě děje. Také vím, že určitou zodpovědnost mají i spolujezdci v autě, a jaký vliv mají na řidiče.

Jak to mám se vztahem k autu?

  • autoškolu jsem nejprve absolvovat nechtěla
  • řidičský průkaz jsem si vyzvedla a hned jsem musela řídit
  • dlouho jsem jezdila s tátou a chtěla jsem řidičák zahodit
  • první cestu autem jsem sama absolvovala v lednu, na sněhu
  • první dlouhou cestu jsem absolvovala do Dánska na ostrov Fyn
  • první autonehoda se mi stala na dálnici na sněhu
  • vlastní auto jsem si pořídila nedávno
  • v autě vozím Haribo medvídky
  • získala jsem profesní osvědčení učitele autoškoly k výuce řízení vozidla i teoretické přípravě

Kde se vzdělávám a komu pomáhám?

  • sleduji, co se v terénu děje
  • jezdím na tréninky zaměřené na ovládání vozidla a na tréninky zaměřené na bezpečnost
  • konzultuji a učím se od zkušebních komisařů , tedy od těch, kteří potvrzují osvědčení o odborné způsobilosti
  • sleduji i práci dalších učitelů
  • sleduji nové trendy, změny v zákoně, práci Asociace autoškol
  • pomáhám ve svém okolí ženám, které mají strach z řízení auta a/nebo mají strach jít do autoškoly případně už jsou ve výcviku a při výcviku potřebují ještě další podporu
  • pomáhám ve svém okolí i rodičům, kteří své ratolesti chystají k přihlášení do autoškoly

Jak jsem se dostala k „učitelování"?

Už je to nějaký ten pátek, kdy se můj táta stal zkušebním komisařem na odboru dopravy v našem blízkém městě. Od té doby byly na denním pořádku zážitky ze zkoušek a nejen to.

Později dospěl čas, kdy jsem sama měla získat odbornou způsobilost k získání řidičského oprávnění (schválně používám tento odborný popis, protože to není jen „řidičák“). 

Často jsme se doma bavili o tom, že být učitelem v autoškole nebo i mít svou autoškolu je vlastně super počin, protože auta tu jsou už dlouho a dlouho ještě budou. Styl, jakým se vyučuje a jakým se dělají zkoušky tu bude také. Takže proč tuto možnost nechytit za pačesy?

„Bojím se někoho učit řídit, vždyť to sama pořádně neumím.“  Přesně tohle byl můj stav před lety, kdy jsem na popud získání profesního osvědčení učitele tuto myšlenku zakopala. Připadalo mi to v tu dobu nedosažitelné. Prohlubovala jsem své řidičské dovednosti, zkušenosti, zúčastnila jsem se několikrát různých školení pro řízení vozidla, řídila jsem hodně vozů různých značek. Vyzkoušela jsem si řízení s manuální převodovkou i s automatickou. No a to, že jsem zažívala klasické každodenní strasti řidiče z té příjemné i nepříjemné stránky, o tom určitě nemusím dlouze vyprávět.

Vzhledem k tomu, že mám tátu komisaře, tak za mnou chodilo hodně lidí pro odbornou radu ohledně zákona o silničním provozu, žádali rady ohledně autoškoly nebo i konzultace na různé situace, které se staly jim nebo jejich přátelům. Chodili za mnou sdílet i svůj strach z řízení nebo z různých situací, kterých se bojí. Stala jsem se tak poradkyní i podporovatelkou jak odbornou, tak i tou psychickou. 

Po nějaké době jsem se rozhodla a dospěla k tomu, že chci mít šanci pomoci i dalším lidem, a to profesní osvědčení učitele autoškoly získala.

Pojďme společně diskutovat nad dopravními situacemi anebo jen tak o autech, o řízení, o náladách za volantem a dalších v uzavřené Facebookové skupině, kde tvoříme bezpečný prostor pro sdílení našich zkušeností. 

Abys mě lépe poznala a poznala mou práci, nabízím ti zdarma malou ochutnávku. Vím, že jsi skvělá žena a neméně skvělá řidička (ať už současná nebo budoucí 🙂 ).

Nasedni se mnou do virtuálního vozu a vydejme se společně na cestu. Jsi připravená? Já ano :-). 

Čemu se ještě věnuji a co mě baví?

Mám na starost malý sportovní klub, kde učím létací jógu a pole dance. A když zrovna nedělám nic, co by připomínalo práci, tak chodím ráda čerpat energii do lesa nebo jezdím na krátké výlety. A když nechodím ani po lese ani nejsem jinde v přírodě, věnuji se práci s tarotovými kartami a ženskému rozvoji.

Pokud jste úřední osoba, určitě Vás o mně bude zajímat následující: 
Ing. Bohdana Anna Šafranová, IČ 10708626 (není plátcem DPH); sídlo Na Hrázi 117, 798 03 Plumlov; zapsána v živ. rejstříku u Živnostenského úřadu – Magistrátu města Prostějova od 24. 03. 2021; č.j.: PVMU 38314/2021 30, sp. značka: OŽÚ 1299/2021.

Poslechni si se mnou rozhovory

V rozhovorech se dozvíš, jaký mám přístup k řízení, ke vnímání řízení v běžném životě a zrcadlení. V rozhovorech prozrazuji různé zajímavosti a věřím, že i ty si tam najdeš něco, co s tebou bude souznět.

Přeji příjemný poslech. 🙂