Mít či nemít řidičské oprávnění v osmnácti?

To je otázka stará téměř jako auto samo. Praxe z posledních let ukazuje, že přesvědčení o tom získat řidičské oprávnění je nutnost ve chvíli, kdy je nám 18 let. Jako by se nutně vázalo k době, kdy jsme věkem odpovědní za veškerá svá konání. Jak to tedy je? Je opravdu nutné žádat o řidičské oprávnění v době kolem dovršení plnoletosti? Jaké jsou výhody a nevýhody využití tohoto věkového milníku?

Je nutné mít ŘO v osmnácti letech?

To je velmi diskutabilní otázka a je mi jasné, že se zde pouštím na tenký led. Zkusím z toho tedy elegantně vybruslit.

Můj názor na tuto otázku je jednoduchý. Pokud mám možnost po získání ŘO aktivně řídit často nebo alespoň občas, nebo mám to štěstí, že mám své auto, pak získání ŘO považuji za vhodné. Pokud mám vyhlídku na práci, kde je nutnou podmínkou ŘO, tak to beze sporu samozřejmě také podporuji. Tam, kde je získání ŘO součástí výuky na střední škole, tak to je taktéž zcela v pořádku.

Nicméně pokud vím, že nebudu pár let řídit nebo bych tu možnost měla jen velmi zřídka, pak to považuji za zbytečnou investici, protože jakmile to bude aktuální, budu nejspíš potřebovat kondiční jízdy ideálně v autoškole s dohledem instruktora, aby byla maximálně zajištěna bezpečnost. Absolvování autoškoly je možné v jakémkoli věku.

Výhody a nevýhody ŘO v plnoletosti

Výhody jsou celkem jednoduché a nejspíš je každý z nás zná. V době blížící se plnoletosti nebo už plnoletosti ještě studujeme na střední škole, jsme ve třetím nebo čtvrtém ročníku, a tedy naší jedinou povinností je pouze studium. Některé školy nemají problém omlouvat absenci při získávání ŘO – především při absolvování praktických jízd. Také některé školy mají přímo součástí výuky získávání ŘO. Další výhodou je, že většinou nám výcvik v autoškole zaplatí rodiče, protože je i v jejich zájmu, aby jejich ratolest měla ŘO, aby v případě návštěvy večírku, přátel, společenské akce, mohli požít alkohol a měli nějakého „otroka“, který je zaveze a zase přiveze. Navíc je jistou výhodou také to, že pokud máme k dispozici auto, tak se stáváme více nezávislými a nemusíme nikoho prosit o zavezení nebo vyzvednutí ať už se jedná o jakoukoli událost.

Výhod je určitě ještě více, ale na těch základních se určitě shodneme. Tak a teď ty nevýhody. Když máme těch 18 a získáme ŘO a máme k dispozici doma auto, stáváme se okamžitě otrokem volantu – vozíme rodiče kam potřebují, aby mohli pít, protože oni nás taky vozili tam na kroužek, tam na akci atd., takže je to čas, kdy to svým rodičům oplácíme. Pokud nemáme hodného sourozence s řidičákem a chceme jet na akci, nemůžeme pít, pokud se chceme autem vracet v době, kdy můžeme být pod vlivem. Další nevýhodou je, že jakmile usedáme za volant, stáváme se zodpovědnými nejen za sebe a auto (ať už své nebo zapůjčené), ale i za své okolí a případné spolujezdce. Ve chvíli, kdy sedíme za volantem, získali jsme do ruky nástroj, který se může stát v určitou chvíli nebezpečným. Tím nechci nikoho strašit, ale je důležité uvědomit si, že auto je nejen prostředek k dopravě, ale také se může stát nebezpečným nástrojem.

A ještě musím zmínit další nevýhodu, a tou je, že jakmile máme ŘO a nemáme auto, nemáme možnost řídit, stěhujeme se do města, kde auto není nutností nebo ho nepotřebujeme, ztrácíme částečně znalosti jak řízení auta, tak i znalosti provozu.

Vidíte se v některé výhodě či nevýhodě? Patříte mezi ženy, které dlouho neřídily? Pojďte se podívat za zavřené dveře skupiny na facebooku, kde se můžete inspirovat, zjistíte, že jsou zde další ženy a nasajete atmosféru všech vědomých žen za volantem.

Jsem nadšenou řidičkou, jsem ráda spolujezdcem, ale ještě raději jsem GPSkou a průvodcem pro ženy. Propojuji ve vzájemnou synergii terapii, koučink a své znalosti instruktorky autoškoly. Ráda ti ukážu, že řízení nemusí být „nutné zlo", ale že si jej můžeš oblíbit. Nebo minimálně mít ho jako neutrální činnost. V rámci terapií, koučinku a mentoringu se zaměřuji v osobním opečování na komunikaci, rovnováhu v životě a na řízení auta a jeho zrcadlení do našich běžných činností. Se svými klienty rozvíjíme jejich emoce, vědomí i sebereflexi.